Světový den malomocných každoročně připomíná, že malomocenství stále existuje, a že ještě dnes jsou v mnoha zemích nemocní vytlačováni na okraj společnosti. V současnosti se malomocenství nejvíce šíří v jihovýchodní Asii (připadá na ni více než polovina případů), dále v Africe a Jižní Americe, velké množství malomocných je také v Pacifiku a ve východním Středomoří.
Raoul Follereau (narozen 17. srpna 1903 v Neversu), zakladatel Světového dne malomocných, je poměrně málo známou o to však více pozoruhodnou osobností. Významnou inspirací mu byl Charles de Foucauld, který na pokraji Sahary si vybudoval poustevnu, kde se modlil a věnoval návštěvníkům, kteří za ním zavítali. Denně jich bylo i několik desítek, převážně se jednalo o obyvatele oáz nebo o příslušníky kolemjdoucích karavan. Follereau ve svém mládí několikrát navštívil Saharu, kde se právě inspiroval Foucauldovým příkladem (v blízkosti řeky Niger padlo jeho celoživotní rozhodnutí věnovat se malomocným). Zcestovalý Evropou a Jižní Amerikou, když se setkával s lidskou bídou téměř na každém kroku, rozhodl se v roce 1942 vyhlásit tak zvanou Hodinu chudých. Od každého, kdo se k této výzvě připojil, vyžadoval obětovat alespoň jednu hodinu ze svého platu na podporu nejpotřebnějších (pro zajištění nových nemocnic, škol a stanic pro malomocné). Hodina chudých, a to nejen ve Francii, měla velký ohlas (zejména v řadách věřících), a proto v roce 1946 došlo k založení bratrstva nazvaného Řád lásky. Následující rok po založení Řádu lásky, na Velký pátek 1947 ve tři hodiny odpoledne, Follereau vyhlásil generální stávka sobectví, ve které vyzval, aby se lidé zamysleli nad tím, že by bylo žádoucí a vhodné projevit lásku vůči potřebným a opomíjeným Božím dětem, a to v podobě třebas i drobného skutku blíženské lásky.
Follereau své myšlenky šířil i prostřednictvím tisku, přispíval do časopisů a vydal dokonce celou řadu knih (celkem 44 knih), ve kterých se snažil dokazovat nutnost i krásu života pro druhé, přičemž tvrdě kritizoval náboženství peněz, které člověka zbavuje lidskosti. Ve své nejznámější knize Kniha lásky (sepsal ji v pouhých 17 letech, a po celých 50 let ji vytrvale rozšiřoval) kladl důraz na změnu lidského myšlení spočívající v odpoutání se od svého sebestředného „já“, které nalezne své štěstí, nakolik si ho zajistí ve štěstí druhého. V uvedené knize píše: „Neříkejte nikdy „já“, když mluvíte o sobě, a „oni“, když mluvíte o druhých; říkejte: „my“! Jediný prostředek, jak si zajistit štěstí, je myslet výhradně na štěstí druhého.“
Raoul Follereau zemřel 6. prosince 1977 v Paříži.
Závěrem krátkého zastavení u pozoruhodné osobnosti zakladatele Světového dne malomocenství, můžeme připomenout jeho vlastní slova, která vyslovil na prahu své pozemské existence:
„Není těžké umírat. Alespoň jsem si jistý, nebo téměř jistý, že pro mě nebude žalostné umírat. Udělal jsem, co jsem mohl. Bůh mi dal velký dar: povolání zajímat se o malomocné, a já jsem se snažil udělat to, co bylo v mých silách. Bylo by bývalo zapotřebí mnohem víc! Vím to velmi dobře, ale udělal jsem, co jsem mohl. Žiji v pokoji, neboť Bůh je Dobro bez hranic. On může všechno odpustit. A já se vydám na velké setkání s ním.“ (R. Follereau)
Podrobněji: artax.karlin.mff.cuni.cz; Raoul Follereau: Sám nemůžeš být šťasten, Křesťanská akademie, 1975
Foto: Malomocný z leprokolonie v Midnapore, Indie.