Poselství kardinála Turskona k 66. dni pomoci malomocným

 

                                 „Skoncovat s diskriminací, stigmaty a předsudky.“

 

Zdravotnická komunita a společnost zaznamenala v posledních letech významný pokrok v péči o lidi s malomocenstvím neboli Hansenovou nemocí. Zdokonalily se diagnózy a různé způsoby léčení se staly dostupnějšími než kdykoliv předtím. Stále „však tato nemoc napadá zvláště ty nejchudší a nejubožejší“. Každý rok je zaznamenáno více než 200 000 nových případů Hansenovy nemoci, z nichž 94 % se týká třinácti různých zemí. „Je důležité“ uvedl papež František „projevovat neustálou solidaritu těmto bratrům a sestrám, znevýhodněným v důsledku této nemoci“. Ježíš je nám vzorem v této péči; to, co Ježíšem hluboce pohnulo při setkání s malomocenstvím, musí nyní nás motivovat v církvi i ve společnosti.

Medikamentózní léčba a odborná klinická střediska prokázala vysokou efektivitu při potírání této nemoci, ale „žádná instituce nemůže sama o sobě nahradit lidské srdce a lidské soucítění, pokud se jedná o setkání s utrpením jiných“. Téma letošního Světového dne pomoci malomocným „Skoncovat s diskriminací, stigmaty a předsudky“ nám dává jasné poučení, že jednou z nejnaléhavějších potřeb v životě lidí trpících touto ničivou nemocí je láska.
 

Papež František odkazuje na Ježíšovo uzdravení malomocného v Evangeliu sv. Marka (Mk 1:40-45) a poukazuje na Boží moc a působivost při naplňování naší nejhlubší touhy být milováni. „Boží milosrdenství“ připomíná papež František „překonává všechny překážky a Ježíšova ruka se dotýká“ malomocného. Boží Lékař neztrácí čas určováním diagnózy nemoci, která nás postihla. Nic si nepřeje tolik jako přitáhnout nás blíže k sobě, a tak nás zbavit nemocí. A dodává: „Nestojí v bezpečné vzdálenosti a nejedná v zastoupení, ale staví se do přímého kontaktu s naší nákazou“.
 

Tento rok je rokem 10. výročí kanonizace sv. Damiána de Veuster. Narodil se v Tremelu v Belgii roku 1840. Byl vysvěcen na kněze pro Kongregaci Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Mariina. Jeho misionářské nadšení ho přivedlo ke službě pro izolovanou komunitu lidí trpících malomocenstvím na havajském ostrově Molokai. Věrný volání svého srdce a požadavkům nemocných se rozhodl na tomto ostrově zůstat a později se sám touto nemocí nakazil. Této vzdálené komunitě hlásal Boží milosrdenství a poukazoval na Boží blízkost „nám malomocným“. V roce 1889 po 16 letech oddané péče a odhalení Kristovy tváře těm, kterým sloužil, na tomto ostrově zemřel.
 

V Evangelii Gaudium se papež František obrací k lidskému sklonu k „neuváženým aktivitám“ při službě chudým a potřebným. To, k čemu Bůh každého z nás povolává, je „pozornost, která považuje toho druhého v určitém smyslu za jednoho z nás“. Dnes je zapotřebí „milosti budovat kulturu setkávání, plodného setkávání, setkávání, které navrací každému jeho důstojnost Božího dítěte, důstojnost života“(7). Hlubokou konverzi sv. Františka z Assisi vyvolalo milostiplné setkání s člověkem postiženého malomocenstvím. Nakonec se o tohoto malomocného – představujícího postavu ukřižovaného Ježíše – postaral, pomohl mu a políbil ho. Každé opravdové setkání má tu moc navrátit život a naději.

V praktické rovině existuje několik způsobů, jak usnadnit setkávání s malomocnými. Naše zdravotnická zařízení a systémy místní lékařské péče spolupracující s vládními agenturami a neziskovými organizacemi mohou pomoci vytvářet partnerství mající trvalý účinek na lidi postižené touto nemocí. Potřebnou transformaci pro boj s malomocenstvím nepřinese individuální úsilí, ale jen společné dílo společenství a solidarity.
 

Dalším nezbytným krokem na cestě ke zlepšení je vytváření povědomí o této nemoci, zvláště v zemích, kde malomocenství je endemickou nemocí. Zde hraje velkou roli vzdělání a akademie věd, které mohou malomocným pomoci najít cestu kupředu a podat našim komunitám vstřícnou uzdravující ruku. Bůh vždy žehná takové spolupráci a prospěch, který z toho plyne pro nemocné, je zřejmý.
 

Konečně i komunity samotné musí neustále usilovat o odstranění „diskriminace, stigmatu a předsudků“ a pracovat pro úplnou integraci člověka v celé jeho tělesné i duchovní dimenzi. Když sv. Pavel VI hovořil o silné potřebě rozvoje na globální úrovni, měl na mysli rozvoj „celého člověka a každého člověka“. Jestliže malomocní naleznou klinickou péči, zaslouží si vnímavou bratrskou lásku a společenské přijetí v souladu se svou duchovní důstojností. Tehdy integrální rozvoj člověka nalezne své nejčistší vyjádření v opravdovém vyléčení.
 

Chci vyjádřit svou hlubokou vděčnost těm, kteří tak neúnavně pomáhají lidem postiženým malomocenstvím a kteří poskytují účinnou útěchu v péči o nemocné. Finanční podpora společně s mnohým přispěním vědy a výzkumu rovněž přinášejí naději a pomoc bezpočtu lidí postižených touto nemocí. Nechť mocná přímluva Blahoslavené Panny Marie, Uzdravení nemocných je neustále s námi v naší snaze o odstranění Hansenovy nemoci a stejně tak i stigmatu, diskriminace a předsudků ve všech jejich formách.