Poselství Svatého otce ke světovému dni pomoci malomocným 2021

Poslední lednovou neděli si tradičně připomínáme jako „Světový den nemocných postižených malomocenstvím“. Letošní den je zaměřen na globální cíl - „Porazit lepru“.
Lepra je léčitelná nemoc, ale porazit ji znamená mnohem víc než pouhé lékařské úsilí. Znamená také nalézt způsob, jak nemocné zbavit společenského stigmatu, a hledat  možnosti  uzdravení  nemocného  v jeho celistvosti a lidské důstojnosti.
 

Přesvědčivou zprávu o uzdravení malomocných najdeme v evangeliu sv. Lukáše. Ježíš se na cestě do Jeruzaléma setkává s deseti lidmi postiženými malomocenstvím. Z dálky na něj volají, hledají pomoc a útěchu ve svém postižení. Ježíš je očišťuje z tělesného utrpení. Jeden z uzdravených se vrací k Ježíši a vzdává mu díky. Nato Ježíš říká: „Vstaň a jdi, víra tvá tě uzdravila.“ (Lk 17:19) Ježíš mu vrátil nejen zdraví, ale i možnost návratu do společnosti.

Latinský výraz pro vyjádření spásy je salus a stejné slovo se používá i pro vyléčení. Když Ježíš vyléčí onoho muže z evangelia postiženého leprou, vztahuje tuto léčbu také na lidskou důstojnost, nejen na tělo. Je to moment, který se týká celého člověka, a jeho následky jsou dalekosáhlé. Když církev hovoří o štědré nabídce Boží spásy, popisuje tento dar jako univerzální a integrální. Bůh si přeje uzdravit celého člověka. Stejně tak integrální zdraví má osobní i společenský rozměr – zahrnuje duchovní i tělesnou podstatu člověka.
 

V posledních desetiletích zaznamenala lékařská péče pozoruhodný pokrok v léčbě Hansenovy nemoci. Ukázalo se, že při léčbě lepry je úspěšná a efektivní víceléková terapie, která dává velkou naději. Zdravotnická péče musí brát v úvahu nejen tělesné problémy člověka, ale musí mít také společenský a psychologický rozměr. Integrální zdraví zahrnuje „prevenci, diagnózu, léčbu a rehabilitaci pro dosažení lepší tělesné, psychologické, společenské a duchovní vyrovnanosti a pro dobro člověka.“ (2)

Světová zdravotnická organizace upozorňuje, že společenské stigma stále zůstává překážkou pro včasné odhalení a úspěšné ukončení léčby. „Mnozí nemocní stále zakoušejí sociální vyloučení a nedostatečné přijetí.“ (3) Člověk postižený leprou trpí samotnou nemocí a také tím, jak je přijímán ve své komunitě. Nedostatečné přijetí může mít hluboký negativní dopad na jeho sebeúctu a pohled na život. V konečném důsledku pak činí člověka zranitelným a náchylným k duševním nemocem. Papež František říká, že člověk je svou podstatou otevřený ke vztahům s jinými lidmi. „Hluboko v nás je zakódována touha setkávat se s druhými a překonávat tak sebe sama.“ (6). Zdravotnická péče v jednotlivých komunitách a ve společnosti jako celku poskytuje nesmírnou službu společnému dobru. Napomáhá usnadňovat proces integrace lidí postižených leprou a jejich rodin. Ne každý má potřebné dovednosti a odborné znalosti léčit Hansenovu nemoc po tělesné stránce, ale každý dokáže šířit tuto kulturu setkávání, která s sebou přináší úlevu a mentální pohodu trpícím touto těžkou nemocí.

Závěrem chci vyjádřit upřímnou úctu a vděčnost všem, kteří se plně angažují v úsilí o vymýcení Hansenovy nemoci, poskytují léčbu a naději lidem s tímto postižením. Ukazují nám, na praktických příkladech že lepra je léčitelná. Že setkávání s druhými může překonávat společenské stigma a že mentální pohoda je podstatnou částí integrálního zdraví.

Kéž nás mocná přímluva Panny Marie, Pomocnice nemocných, vede k uzdravujícímu dotyku Ježíše Krista.