31. srpna (Bambini di Jamshedpur, 3. část)
V jednom deštivém srpnovém dopoledni jsme s P. Georgem Mannarakamem, ředitelem nemocnice sv. Josefa v Bhilaipahari, vedli rozhovor týkající se zdejších dětských zařízení. K těm patří jak škola sv. Josefa, tak i Bambino, sirotčinec pro děti z neúplných rodin. Věnovali jsme se především budoucnosti těchto institucí a tomu, jak je ještě více přiblížit potřebným.
Otče, už jsme to trochu nakousli v prvním dílu, ale přesto se na to zeptám: můžete českým čtenářům na úvod vysvětlit, čím se tyto co tyto dvě instituce přesně zabývají a jaké je jejich poslání?
"Hlavním posláním je sloužit chudým lidem z okolí prostřednictvím přístupu ke vzdělání. Místní děti dřív neměly žádnou školu, kam by mohly pravidelně docházet. Začali jsme tedy vyučovat jen tak venku pod stromy, kde byl stín a takto jsme je učili každý den od dvou do pěti hodin odpoledne. V té době jsme tu měli několik učitelů, byl tu i jeden mnich, který nám pomáhal. Následně jsme s panem Jiřím Holým otevřeli první školu, kde byly čtyři třídy. Chtěli jsme se věnovat hlavně chudým a potřebným a myslím si, že to bylo správné rozhodnutí. Dneska vidím, jak jsou děti šťastné, že se mohou něco nového naučit. V opačném případě by se teď s největší pravděpodobností věnovaly péči o zvířata, zatímco jejich rodiče by pracovali na poli. V případě Bambina je hlavním posláním starost o sirotky. Všechny děti odtamtud mají maximálně jednoho žijícího rodiče, pokud vůbec."
Co stojí za tím je vlastně nejčastější příčinou toho, že se z úplných rodin stávají neúplné?
"Místní umírají předčasně zejména kvůli tuberkulóze a malárii. Ve vesnicích jsou to bohužel naprosto běžná onemocnění. Další důvody spočívají v hygieně – její celková úroveň je nízká, lidé pijí vodu z kontaminovaných studní a logicky se to odráží v jejich zdravotním stavu. Samostatnou kapitolou je alkoholismus – z jednoho kila rýže lze podomácku vyrobit takové množství nápoje, které často pokryje i týdenní spotřebu alkoholika. V některých případech se lze setkat i s tím, že pijí i nezletilé děti, zvláště v případech, kdy chybí možnost vzdělání. Jedním z možných řešení je co nejvíce omezit pobyt dětí doma v průběhu dne, kdy by měly trávit čas ve školách. Vláda proto přišla s programem, který měl podpořit konzumaci jídla v těchto zařízeních. Jenže dnes je tento program zdiskreditován hromadnou otravou více než dvaceti dětí, k níž došlo v červenci letošního roku v sousedním státě Bihár." (o něm informovala i česká média – pozn. aut.).
Jak probíhá proces výběru dětí do Bambina a do školy svatého Josefa?
"Škola je dostupná pro všechny místní děti. Je jich tady tolik, že spolehlivě naplní celou její kapacitu. Někteří chodí pěšky, jiní jezdí na kole, ale nikdo z nich nedojíždí z daleka. Bez rozdílu přijímáme děti všech rodičů, kteří o to projeví zájem. Jediné omezení je časový limit, protože všechny děti je nutné přijmout před začátkem školního roku. Do Bambina, které je specifické celodenním režimem, přijímáme děti z katolických rodin."
Do jakého věku děti v Bambinu zůstanou? Jaké budou mít možnosti v budoucnu, až opustí jeho brány?
"Uvidíme, protože některé děti se dnes nemají kam vrátit. Zatím ještě máme volnou kapacitu, takže by mohli zůstat i déle. Budeme to posuzovat individuálně. Je také možné, že se časem objeví nějaké talentované dítě, ale zatím jsou všechny ještě hodně malé. Teď jsou pro ně hlavními prioritami učit se hindštinu a angličtinu."
Název našeho seriálu parafrázuje jméno jednoho známého pěveckého sboru z Prahy. V Bhilaipahari to ale není žádná labutí píseň. Jaké jsou naopak plány s těmito zařízeními do budoucna?
"Bambino se bude vyvíjet ruku v ruce se školou. Ta by se měla postupně rozšířit o ročníky středního vzdělávání, a proto budeme muset získat novou licenci od vládních institucí. Také potřebujeme postavit několik nových tříd, protože současná kapacita školy už je naplněna. Doufám, že to nezní jako labutí píseň."
Jaká by kapacita měla být v ideálním případě?
"Potřebovali bychom nutně asi tak 4 další místnosti na vyučování. Ve škole je 280 dětí a kapacita už je vlastně překročena. Navíc s plynoucím časem budou děti vyrůstat a budou neustále přibývat mladší ročníky. I proto je pro nás střední škola tak důležitá."
V okolí nemocnice je roztroušená zástavba a bydlí tu lidé. Jak vnímají nemocniční komplex a služby, které jim nabízí?
"Lidé jsou nám vděční. Vidím na nich, že jsou hrdí, že mají „svou“ školu i nemocnici. I rodiče k nám často přicházejí, aby vyzvedli děti nebo se setkali s učiteli. Nevidím tady žádný problém, naopak, lidé v okolí nás vnímají jako své sousedy a máme spolu výborné vztahy."
Setkali jste se s nějakým bezpečnostním rizikem?
"Od samotných lidí z okolí v žádném případě. Nikdy a v ničem. Jen jednou, na počátku našeho fungování, k nám přišli divocí sloni a sežrali část ovoce. Celkově ale nic vážného. I kdyby se to mělo zítra opakovat, zavolám lidi z vesnice a ti by nám kdykoliv pomohli zahnat je. Věřím tomu."
