Damián de Veuster se narodil 3. ledna 1840 v sedlácké rodině ve vlámské vesnici Tremeloo. Pocházel z početné rodiny osmi dětí, on sám v pořadí narozených byl předposlední. Rodiče František a Anna Kateřina de Veuster se rozhodli mu dát jméno Josef. Zdá se, že Josef až do svých osmnácti let vůbec nepomýšlel na studium, na opuštění svého rodného statku, svých rodičů a své rodné země. Teprve velká lidová misie konaná ve farnostech v roce 1858 v něm vzbudila touhu nastoupit cestu jiného životního poslání.
Damián de Veuster se narodil 3. ledna 1840 v sedlácké rodině ve vlámské vesnici Tremeloo. Pocházel z početné rodiny osmi dětí, on sám v pořadí narozených byl předposlední. Rodiče František a Anna Kateřina de Veuster se rozhodli mu dát jméno Josef. Zdá se, že Josef až do svých osmnácti let vůbec nepomýšlel na studium, na opuštění svého rodného statku, svých rodičů a své rodné země. Teprve velká lidová misie konaná ve farnostech v roce 1858 v něm vzbudila touhu nastoupit cestu jiného životního poslání.
V 19 letech roku 1859 vstoupil do kláštera Nejsvětějších srdcí Ježíše a Marie v Lovani, kde už pobýval a studoval jeho bratr Pamfil. Představení se z počátku domnívali, že Josef vzhledem k svému věku, není pro studium vhodný a perspektivní. Bylo by zapotřebí mnoha a mnoha let, než by se naučil tehdy nezbytné latině. Proto padlo rozhodnutí, že bude moci být jen laickým řeholním bratrem, přičemž přijal nové jméno Damián.
Josef se však začal nenápadně a důsledně učit latině sám, a to při práci na poli či zahradě, někdy také pozdě v noci. Někdy se vyptával na radu svých spolubratrů, jindy zase dokonce pomáhal mladým studentům s jejich domácími úkoly. Jeho znalosti a píle neunikla představeným. Damián byl převeden mezi novice bohosloví a bylo mu umožněno pro něho tak vytoužené studium.
Na podzim roku 1860 byl poslán do mateřského kláštera v Paříži, kde složil slavné sliby. Po návratu do Lovaně měl být svědkem odchodu jeho bratra Pamfila na Havajské ostrovy. Rodný bratr však onemocněl a tak na uvolněné místo misionáře se Damián nabídl sám. Ačkoliv nebyl ještě knězem, představení mu vyhověli, přičemž jeho vysvěcení se naplánovalo na dobu příjezdu ve městě Honolulu. Z Brém do Honolulu cesta lodí trvala 148 dní, kde 21. května roku 1864 Damián přijal kněžské svěcení.
První rok svého kněžství prožil doslova na hřbetě svého koně, když neúnavně objížděl okrsek svého misijního působení, početné přelidněné vesnice. Po roce byl přeložen do regionu Kohala, kde působil celkem osm let a poprvé se zde setkal s malomocenstvím, které se začalo na Havajských ostrovech rychle rozšiřovat. Ve snaze tomu zabránit, nařídila tamější vláda všechny postižené vyčlenit a deportovat na osamělý ostrov Molokai. Damián se o této skutečnosti dověděl někdy kolem roku 1873 od biskupa Maigreta, a požádal ho, aby mohl mezi malomocnými působit. Tak se také stalo.
Na ostrov Molokai byli nemocní leprou hromadně dováženi a ponecháni svému osudu. Dožívali zde ve špinavých chatrčích a velice špatných sociálních podmínkách. Hlad, násilí a sexuální nevázanost – byly běžné podmínky tamního života. Mezi nemocnými nechyběli ani malé děti. Otec Damián byl prakticky jediný zdravý a tělesně zdatný. Začal pro ubožáky postižené leprou dělat úplně vše! Byl stavitelem, truhlářem, hrobařem. S malomocnými postavil kapli i něco přes 300 domků, nemocnici a dva sirotčince, postaral se rovněž o systém dodávek vody, zakládal zahrady i pole, aby se nemocní mohli nějakým způsobem uživit. Kromě základního materiálního zabezpečení života nemocných, snažil se otec Damián je i jinak lidsky pozvednout, např. tím, že založil hudební kapelu a pěvecký sbor.
Úctyhodný postoj patera Damiána de Veuster si získal nejen obdiv, ale i řadu následovníků. Postupně se k němu připojil jeden kněz a dva laičtí pomocníci. V roce 1888 dorazily na Molokai dokonce i první řeholní sestry. Otec Damián však získal pro svoji činnost i místní nemocné, kteří mu pomáhali při kácení stromů, opracovávání a přepravě klád, při stavbě srubů. Snahou otce Damiána bylo zaměstnat pokud možno každého nemocného, jestliže mu to jeho zdravotní stav umožňoval, aby tak nabídl každému smysluplnou činnost. Byl to určitý způsob pomoci, jak odvést pozornost nemocných od jejich přetěžkého údělu, od sužující bídy a častých návalů zoufalství, jak objevovat hodnoty pro které by bylo možno ještě žít. Otec Damián žil a pracoval pro nemocné malomocenstvím 16 let, poté se sám nakazil a v důsledku nákazy umíral. Posledních pět let jej choroba stále více trýznila a postupně také znetvořovala. 15. dubna 1889, bylo to pondělí Svatého týdne, otec Damián zemřel. Bylo mu 49 let.
Byl pohřben vedle svého kostela, avšak v roce 1936 byly jeho ostatky převezeny do rodné Belgie, kde byly uloženy do krypty klášterního kostela v Lovani. Blahořečen byl papežem Janem Pavlem II. (1995) a za svatého prohlášen roku 2009 papežem Benediktem XVI. v Římě.
Otec Damián je patronem osob postižených malomocenstvím a nemocí AIDS. Jeho socha stojí před vládní budovou v Honolulu, hlavním městě Havajských ostrovů, ale i v budově Kongresu USA ve Washingtonu.
Zdroj:
HUNNERMANN W., Otec vyhoštěných, Cor Jesu 2008
Wikipedie, otevřená encyklopedie - https://cs.wikipedia.org/wiki/Damien_de_Veuster
Catholica - www.catholica.cz/?id=1231
Obrázek:
Wikipedie, otevřená encyklopedie - https://cs.wikipedia.org/wiki/Damien_de_Veuster